Vzpomínka
Milý příbuzní, vážení přátelé a známí,
Včera 13. ledna 2007 to bylo přesně 7 let co nás všechny navždy opustil milovaný člověk, manžel, otec, syn bratr, švagr zeť a strýc. Můj otec - tatínek, pan Oldřich Jindra. I přesto, že náš život běží stále dál a všichni jseme se museli vyrovnat s jeho ztrátou vzpomínka na něj jako na vzácného člověka v nás všech přetrvává dál. A proto jsem se rozhodla, já jeho nejstarší dcera, že Vám všem, těm co jste ho znali i těm, mým přátelům a znáým, kteří neměli tu možnost ho poznat, představit Vám svého otce a tatínka tak jak jsem ho viděla, jak si ho pamatuji a jak ho znám z vyprávění mojí maminky, jeho rodičů a sestry.
Vy všichni vítejte v životě mého Otce - tatínka pana
Oldřicha Jindry
Můj otec se narodil 17. listopadu 1955 manželům Boženě a Oldřichovi Jindrovým. V jihlavské nemocnici, celý svůj život však prožil v Třešti.
O šest let později 12. května 1961 se jeho rodičům, ale i jemu narodila malá sestřička Boženka.
Tatínek chodil na zš též tady v Třešti. Střední školu v oboru stavební zámečník navštěvoval v Jihlavě, praxi v tomto oboru však navštěvoval opět v Třeši v tehdejším Stvebním podniku, nyní firma Podzimek a synové, Kde zůstal i po vyučení a pracoval zde až do svého onemocnění v 1998, Tedy když počítáme i dobu učení kdy bylo tatínkovi 14 - 15 let strávil v pracovím procesu u ,,jednoho zaměstnavatele plných 29 - 30 let. Od roku 1969 nebo 1970 až do roku 1998.
Moji rodiče Pan Oldřich Jindra a slečna Irena Kozáková měli svadbu dne 22. září 1979 a o rok později jsem se jim narodila já Irena: 1. července 1980. O rok později nám do rodiny přibila další ženská, 16.12. 1981, moje mladší sestra Petra. O několik let později 20. března 1992 nám do rodiny přibilo další mrně, v té době jsem já osobně se nacházela na rehabilitaci, do poslední chvíle mi tatínek tvrdil, že to bude kluk, ale nakonec jsem měla telefonát, a naši my oznámili že máme holčičku: Dostala jméno Hana ale my jí vždycky říkáme Hanka, Hanička, Haninka nebo Hanina, v době kdy nás tatínek opustil bylo Hance pouhých 8 let.
Tatínek nás navždy opustil díky zákeřné nemoci, se kterou však statečně bojoval, dne 13. ledna 2000
Komentáře
Přehled komentářů
Letos to už bude 15let, co jsem vstoupila do rodiny Jindrových, jako Irenčina kamarádka. Naše přátelství se pomalu rozvíjelo a já si oblíbila všechny členy rodiny. Proto nikdy nezapomenu na den, kdy jsem viděla nemocného Irenčina tatínka...ještě dnes, když si na to vzpomenu, hrnou se mi slzy do očí. A Irenko věř mi, kdyby tu tatínek byl, byl by na tebe moc pyšný! Jsi moc silný člověk.
Tatínek
(Daniel Pacek, 10. 7. 2007 11:45)Irenku znám už něco přes rok a musím jen potvrdit, že tatínka opravdu má velice ráda. Během rozhovorů, často používá jeho slova, citáty a různá pořekadla. Tatínek je člověk, na kterého se nezapomíná a zvláště ten Irenčin. Jen tak dál Iry, stránky máš super
Tatínek
(Petr Modr, 30. 6. 2007 1:41)Jak utěšit Tě při ztrátě blízké duše?Sám nevím-zažil jsem a určitě ještě zažijem....Tvá vzpomínka na tatínka je velice hezká,máš ho ráda....rád bych jednou odešel s pocitem takové lásky,jakou Ty projevuješ...moc hezké.
Tatínek
(KatkaH., 4. 4. 2011 21:34)