V dobré víře
Byly doby, kdy jsem se strašně bál zubaře. Tak moc, že jsem k němu chodil až v okamžiku, kdy bylo pozdě. Později jsem pochopil, že je to nesmysl, protože bolest preventivních prohlídek a zákroků se z daleka nevyrovná bolesti, kterou s sebou přináší pořádně hluboký zubní kaz i jeho následné odstraňování.
Když jsem jednou změnil svého stomatologa, pochopil jsem, že nestačí ani být poctivý v docházce na kontroly. Rentgen totiž prokázal, že moje předcházející zubní lékařka, kam jsem pět let poctivě co půl roku docházel, měla zřejmě problémy se zrakem. Kdyby totiž viděla dobře, musel bych napsat, že svou práci neuměla, a to bych ve vší úctě k jejímu MUDr. před jménem udělal nerad.
Náhle se přede mnou díky její nedbalosti otevřela perspektiva náročných a patřičně bolestivých zákroků. Při každém z nich jsem onu dámu v duchu patřičně nelichotivě vzpomenul. A pokud ne přímo při zákroku, tak při placení účtu za něj určitě.
Jenom doufám, že podobným způsobem někdo jiný nevzpomíná na okamžiky, kdy se v dobré víře obracel na mě s očekáváním, že pro něj udělám vše, co je třeba.